Měj se na pozoru před lidmi, co už mají „všechno vyřešené“.

Občas se mi v životě objeví člověk, co tvrdí, že "on už má všechno vyřešené", že ho se to netýká, pokud je nějaký problém, tak za něj mohou ti druzí a tak podobně. Vždy když zaznamenám tuhle magickou formuli, tak zpozorním a jsem ve střehu. Tvrzení, že někdo už "má vše vyřešené" totiž často poukazuje na to, že dotyčný sám před sebou skrývá něco nevyřešeného, tím vytváří stín, který poté projikuje do svého okolí, což většinou vyvolá konflikty a nepříjemné situace.

Většina lidí kterým se v životě podařilo nabrat pár zrnek moudrosti, se shoduje na tom, že to vlastně nikdy nekončí, že vždy když se úspěšně zhostíme nějakého úkolu, se za ním otevře další a za ním další. A dokud dýcháme, příběh pokračuje a nejde říct, že už je vše hotové a konec. Protože není. Dokud dýcháme, příběh pokračuje.

Občas to dokonce přináší do života jisté rozčarování: "Já už si myslel, že je to všechno hotové, ale ono to tak není, ach jo, já už nechci, chci to mít všechno vyřešené". Ale takhle to nefunguje.

Když se přistihnete při tom, že se snažíte vyvolat (ať už v sobě či v okolí) dojem, že už "máte všechno hotovo", tak je to veliká příležitost se zastavit a blíže prozkoumat, proč se takový dojem snažíte vyvolat a koho tím chcete přesvědčit. Co nechcete vidět. Je to šance projasnit svůj stín, dozvědět se o sobě něco nového, vystopovat se. Najít kousek svoji opravdovosti. 

Problém samozřejmě nastává, pokud se jedná o partnera, kolegu, či rodinného příslušníka, co už má "vše vyřešené" a nic s ním nehne, tudíž za všechny případné trable může někdo jiný, ideálně vy. V takovéto situaci vcházíte do klasického zrcadlového labyrintu projekcí, a ať vás síla provází, protože výsledek interakce s největší pravděpodobností skončí fiaskem.

Když má někdo "všechno vyřešené", je to vlastně jakoby všechno věděl. A to je ze své podstaty nepravdivé tvrzení. Možná vám to přijde jako slovíčkaření, ale je to důležité. Protože přítomnost těchto absolutních stanovisek poukazuje na aktivaci komplexu a to většinou vede k tomu, že se realita pěkně pokřiví, projekce budou lítat, zastydlé emoce a stará zranění se projeví a vyvalí ven.

Proto, když narazíte na člověka co "má všechno vyřešené", zbystřete a zpozorněte. Je zde velmi malá možnost, že jste narazili na někoho zcela vyjímečného a mimořádného (je otázka, pokud by to byla pravda, proč by vás o tom měl potřebu přesvědčovat), ale bohužel mnohem větší možnost je, že jste narazili na někoho, kdo sám před sebou něco skrývá, sám sebe se snaží obelhat, tudíž bude obelhávat i vás. Nasadil si masku "pana dokonalého" což zákonitě povede k otázce "Když já už mám všechno vyřešené, kdo může za všechny ty nevyřešené věci?" A projekce jak Brno je na světě.

Jakou s tím máte zkušenost? Znáte někoho, co už to má doopravdy všechno vyřešené? Zažili jste někdy něco podobného o čem píši, nebo jste si snad někdy sami o sobě mysleli, že už to máte všechno hotovo? Nebo se to děje jenom mě? Budu rád za vaše postřehy a zkušenosti. 

Petr

P.S. Přikládám obrázek meandrující řeky Mamoré. Je možné, že ta voda uzavřená ve slepých ramenech si myslí, že už je v moři a že je to už všechno hotové. Není. Cesta do moře je dlouhá a klikatá, ale nakonec se tam, dřív nebo později, dostaneme všichni...a tím to samozřejmě nekončí    :-D