O sebereflexi

Jednou z lidských vlastností, které si velmi cením, je sebereflexe. Jsme lidské bytosti, s tím je spojeno to, že jsme nedokonalí, děláme omyly, křivdíme, máme komplexy, prožíváme emoce, které nedokážeme ovládat, prostě ne vždy se chováme tak, jak bychom chtěli po druhých, či sami po sobě. Sebereflexe nám pomáhá vnímat sama sebe, jací skutečně jsme. I když třeba zrovna nemusíme být schopni změny, tak už samotné uvědomění svých chyb a omylů, pravd i úspěchů, je velmi cenné a vždy je v tom semínko budoucího úspěchu na cestě osobním rozvojem. 

Jsem přesvědčen, že sebereflexe je esencí dlouhodobých a především naplněných vztahů, manželství a přátelství. Na druhou stranu, člověk bez sebereflexe není schopen reálného obrazu sebe sama. Bude se dělat lepším či horším, než ve skutečnosti je. Bude o sobě tvrdit, že je nad věcí a že má vše (narozdíl od vás) zpracované. Takový člověk je zakonzervován ve svém životním omylu a když snad náhodou narazíte na jeho komplex, či jiným způsobem nahlédnete za oponu jeho divadla, za kterou se (předevšim sám před sebou) snaží skrýt skutečný stav věcí, tak se pravděpodobně "spravedlivě" rozhořčí, zasype vás sprškou urážek či osočení a udělá vše pro to, aby ze svých potíží mohl obvinit vás, druhé, či svět okolo. Někdy komunikace s člověkem bez sebereflexe připomíná návštěvu zrcadlového sálu, kde je realita překroucená, deformovaná a umě zmanipulovaná tak, aby vina, či zodpovědnost vždy ležela na někom jiném, nejlépe na vás, ale hodí se kdokoliv. 

Sebereflexe je proto nesmírně cenná vlastnost, která člověku umožňuje růst a učit se. Umožňuje člověku vnímat se ve své celistvosti a rozvíjet láskyplné a naplněné vztahy. Zaslouží si být proto vědomě rozvíjena